Naše mise?

Není tajemstvím, že mistrovství Evropy dívek do 18 let se bude hrát příští měsíc v chorvatském Záhřebu, a protože v širší nominaci reprezentačního týmu se to mnichovickými hráčkami jen hemží, vydaly se starší žákyně s měsíčním předstihem na špionáž přímo na místo, aby mohly předat důležité informace svým starším spoluhráčkám. Tuto tajnou misi jsme zamaskovali účastí na mezinárodním turnaji „18th Memorial Boris Farkas“ pořádaném HK Trešnjevka. 😊

Tomu by uvěřil asi málokdo. Samozřejmě, hlavní motiv účasti našeho týmu byl úplně jiný. Být s týmem delší dobu spolu, v jiném prostředí, poměřit síly s kluby, se kterými se v domácí lize nesetkáváme, a do další hokejové kariéry získat nové zkušenosti a zážitky. A vše se výtečně povedlo.

Jak se dařilo na hřišti?

Čtvrté místo našich děvčat po dvou výhrách a třech těsných prohrách v konkurenci převážně klučičích týmů je skvělý výsledek. Medaile byla na dosah, jenomže máme drobný problém. Když se v zápasech daří, náš tým funguje skvěle, jak dobře promazaný a seřízený hodinový strojek ze Švýcar. Hra má systém, je to v pohybu, a když si holky věří, tak jedna drzá klička střídá ještě oprsklejší přihrávku. Ale běda nám, jakmile se dostaneme pod tlak. Vzájemná podpora a povzbuzování se vytratí, jak mlha nad ránem, a ze skvělého týmu jsou „hašteřivé báby“. Naštěstí osa týmu (a její nebližší) už pochopila, že tudy cesta k úspěchu nevede a že je lepší všechny situace v zápasech řešit stejně, jako mimo něj. 

A co se vlastně dělo mimo hřiště?

Společné ranní rozcvičky jsou samozřejmostí. V delší zápasové přestávce došlo na relaxaci i legraci při koupání v průzračném jezeře Jarun, nebo si děvčata vzájemně zaplétala copánky, protože je důležité nejen dobře hrát, ale i u toho dobře vypadat.  

Při noční bojovce se pak projevilo, co je největší síla našeho týmu – vyrovnanost. Děvčata se zcela náhodným losem rozdělila do dvou týmů. Soutěžily v získání informací o chorvatském pozemním hokeji, které na internetu v mobilu spolehlivě nenajdete, a tak bylo zapotřebí ptát se domorodců. Druhou částí byly dovednostní soutěže. Skóre 27:26 mluví jasně > vyrovnanost je naší největší devízou. A kdyby los seskládal složení týmů jinak, dopadne to stejně.

Tohle je „namoudušinapsíušinakočičísvědomí‘ skvělá parta hokejově zapálených holek, která se po večerním příjezdu a postavení stanů hned a dobrovolně vrhá na hřiště za tréninkem.  

Díky moc organizátorům za pozvání a realizaci krásné sportovní akce v přátelské atmosféře od A až do Z. Stejně velké díky patří trenérce Martině Babické, která opět připravila skvělý sportovní program. Jak na drátkách vše klapalo i v zázemí týmu, protože svou dvouroli kustóda & zdravotníka skvěle zvládla Kačka Dobrá.

Těšíme se na další akce!

V třetím čísle letošního roku se v časopisu Život Mnichovic (str. 26) o ambicích našeho týmu Starších žákyň už psalo a vystoupení děvčat v posledních zápasech to jen potvrzují. Úspěšně znervóznit o přechozím víkendu jistého mistra soutěže pražskou Slavii na jejím domácím hřišti, v poločase porážet v tomto týdnu tým Praga 2:0 nebo o tomto víkendu v Rakovníku při skóre 3:2 pro domácí vytvořit na soupeře drtivý tlak, to samo mluví o raketovém vzestupu našeho týmu.  

K zápasu s Rakovníkem.

Obrana ve složení Áďa Poslušná, Danča Pflegerová a Bára Fišerová fungovala organizovaně a spolehlivě. Hlavní devízou této složky týmu bylo, že se děvčata vyvarovala zbytečným osobním chybám v obranné kruhu, nebály se kličky k získání přečíslení a zásobovaly útok skvělými přímočarými přihrávkami.  

Záloha tvořená Kájou Babickou, Áďou Dobrou, Ninou Hánovou a Naty Kaškovou dnes fakt lítala nahoru dolů. Dokázaly získat míček od soupeře, podržet ho, obejít si protihráčku a vytvořit nebezpečnou situaci ve střeleckém kruhu soupeře. Pro Áďu Dobrou to byl dnes její nejlepší zápas sezóny.

Vysunutý útok v režii Gáby Poslušné a Lucky Jirouškové rovněž makal na plné obrátky, i když na spálené šance před brankou soupeře to bylo na přivolání hasičů na lince 150. Věřme, že z děvčat brzy budou „šutérky“ se vším všudy.

Jen škoda, že naší účinnou zbraní zatím není zahrání trestného rohu. Příležitostí bylo spousta. V tréninku při střelách jde našemu gólmanovi skoro o život, ale brankáři soupeřů se zatím bát nemusí. To ale přijde a už brzy budou projektily z hokejek našich hráček v této situaci rozhodovat zápasy v náš prospěch.  

A gólman Terka Filipovská? „Kdyby nepustila 4 góly, tak jsme vyhráli“.😊 V rozhodujících chvílích to samozřejmě zase podržela a v zápase zneškodnila spoustu slibných šancí soupeře zavánějících gólem… (i když zrovna dnes by se hodily její čáry z nedávného zápasu na pražské Slávii, kdy množstvím úspěšných zásahů přiváděla domácí střelkyně do stavu šílenství).

Fotky ze zápasu jsou na rajčeti https://hokej-mnichovice.rajce.idnes.cz/2023-05-20-U15D-Rakovnik/

Starší žákyně si vyrazily na předvánoční párty do srubu na Šibeničák.

Bowlingové koule lítaly tak vehementně, že při zpáteční cestě po sestřelení kuželek jen těžko stačily vychladnout a v dřevěném srubu tak hrozil požár.

Novinoví reportéři byli u toho a už si i připravovali fotografii do tisku, ale protože k neštěstí naštěstí nedošlo, úvodní fotografii v bulváru ani v seriózních novinových článcích neuvidíte.

Nakonec z toho byl krásný společně strávený podvečer, s dárečky pro hráčky a konzumací pro sportovce zapovězených jídel a nápojů. Většině holek večer prostě vyšel, když na vlastní oči sledovaly, jak ve finálovém zápase na fotbalovém mistrovství světa vyhrál na penalty argentinský tým kolem oblíbence Lionela Messiho.

Po prvním kole halové soutěže měl hlavu v dlaních nejeden skalní fanoušek našeho týmu starších žákyň. Jenomže první neúspěchy náš tým nezlomily a už pravidelně vozí domů body.

Před Mikulášem si holky nadělily vítězství nad béčkem HC 1972 Rakovník a pak přidaly i bod ze zápasu s největším rivalem v soutěži, s týmem HC Bohemians Praha . Kdo u toho byl, tak ví, že remíza byla pro soupeře lichotivá a vítězství nám uteklo jen o fous.

No a když si v kabině naše hráčky vyslechly pochvalu od trenéra Tomáš Babický, tak je jasné, že jsme na správné cestě.

Do soutěže starších žákyň jsme do sezóny 2022-23 pouštěli náš mladičký tým loňských mladších žákyň s obavami.  

Jak holky s věkovým průměrem 12,3 let zvládnou přechod na větší hřiště? Jak obstojí proti rychlejší a důraznější hře vyspělejších soupeřek? Neutlumí se motivace hrát, když budou na výsledkových tabulích nepříznivá skóre?

I když pohled do výsledkových listin není příznivý, žádná z našich obav se nenaplnila! Holky mají téměř 100% účast na trénincích a na mistrácích a obrovské odhodlání na sobě pracovat. Díky nejbližším tahounům kolem kápa Áďy Dobré vzniká pěkně tvrdé jádro.

Díky trenérům týmu  (hokejovým i kondičnímu) nám navíc před očima děvčata rostou –  fyzickou a kondiční připraveností, technikou, poziční hrou nebo při vymýšlení fíglů, jak v rámci pravidel chytře přelstít soupeře.

A pak když pak před zápasem má přijít na řadu tradiční magnetická tabule s taktickými pokyny, ale zahodí se pod lavičku a od trenérky Martiny hráčky slyší „Pojďte si zahrát!“, „Pojďte si to užít!“ a „Pojďme si pomáhat!“, je to tak trochu jiná receptura a je z toho bod!  Jádro a šťavnatý obal k soupeřovu pochutnání z minuty vyrostl do pěkně tvrdého a kompaktního ořechu na vylámání zubů, navíc se schopností střílet šlupky.

Držme hráčkám i trenérům palce, ať to jde i v hale, která s přicházejí zimou už ťuká na dveře.