O zápasech U12 v minulém týdnu jsem ani nepsal. Ono totiž nebylo moc o čem psát.
Mnichovice – Kbely B 16:0
Mnichovice – Bohemians 8:0

Nicméně dnes jsme jeli do Kbel s tím, že nás čekají těžší soupeři. My se necítili dobře.Ze včerejšího utkání starších žáků byly naše opory unavené a u některých jsem si nebyl jist, jestli mají vůbec nastoupit na hřiště. Navíc minule nás Litice potrápily, takže kluci cítili trochu více zodpovědnosti.

Mnichovice – Litice 8:3 (4:1). Žádný respekt nebyl znát. Naši hráči se pěkně rozstříleli a delší čas na hřišti strávili ti mladší, kteří se ještě potřebují více otrkat.

Mnichovice – Jičín 4:3 (0:2). Naopak uchlácholeni tím, že nám to dnes jde jsme nastoupili bez výraznějšího soustředění a najednou jsme prohrávali 0:2. A nebylo to tím, že by soupeř měl štěstí. Silou a důrazem nás výrazně
přehrával a my jen těžko nacházeli prostor, kde by dobře bránící soupeř nebyl. A najednou jsme začali být nervózní. Míček nás neposlouchal, nahrávali jsme více soupeři, než sobě, pouhé vedení balónku byla neřešitelná technická dovednost. V druhé půlce se nám hru podařilo srovnat a soupeř už také tolik nestíhal bránit naše stále běhající hráče.
Za stavu 2:2 jsem už věřil, že teď jim dáme třetí, čtvrtý a pátý gól a je po zápase. Jenomže opět naší nepochopitelnou chybou se dostal Jičín do vedení 2:3. To bylo 3 minuty před koncem. Pak ale kluci vybojovali roh a z něj se Tomík krásně trefil….

Doufejme, že ve finálové skupině bude více takovýchto zápasů, kdy skóre narůstá na obou stranách. Hráče to lépe prověří psychicky a naučí se nebát
kluků, kteří jsou o hlavu a více větší, nebo si zvyknout na to, že někdy nám soupeř může dát i gól. Každý z kluků rychle pochopí, že musí hrát na maximum.
Dnes patří velká pochvala Adamovi v bráně, který nás hodně podržel.

Za dnešek díky Důšovi, Fílovi, Tomíkovi, Vášovi, Márovi, Páťovi, Kubovi, Honzov, Kikimui a Adamovi

Mirek