Jedinou slabší chvilku v celé soutěži si kluci vybrali v sobotu proti namotivovanému družstvu Pragy. Asi horko, nebo vidina toho, že my můžeme být už nejhůře druzí způsobilo, že se nám v tomto zápase nedařilo. Praga chtěla poskočit na třetí místo a její hráči opravdu makali. My jsme sice předváděli standartní výkon, ale ve vlažném tempu a to na soupeře nestačilo. Na první gól soupeře ještě krásně odpověděl Filip po souhře s Márou, ale na branku, kterou jsme dostali 3 minuty před koncem jsme už reagovat nestačili. No prostě není každý den posvícení.

Mnichovice – Praga     1 : 2 (0:1)

Pak jsme nastoupili proti Slavii a i přesto, že jsme hráli velmi pohledný kombinační hokej, se nám suverény letošní soutěže U12 porazit nepodařilo. Ale nutno podotknout, že finále bylo opravdu pěkné a ostatní týmy se šli kouknout, jak se to má hrát. My jsme kombinovali, Slavia střílela branky. Konečný stav 4:7 ovšem neznamená, že bychom se měli stydět za svůj výkon.

Mnichovice – Slavia  4 : 7 (1:3)

Po posledním zápase sezóny jsem si říkal, že je to škoda, být druhý. Ale nakonec myslím, že je to velký úspěch a musím klukům poděkovat za jejich přístup jak při trénincích, tak v zápasech. Všichni makali a všichni do toho dávali srdíčko.

Kluci – přejí hezké prázdniny

Mirek

U12 kluci sehráli své zápasy v domácím prostředí. V prvním utkání jsme vyzvali mužstvo Sokola Kbely A, ze kterého jsme měli strach. Kbely na podzim předváděli velmi dobrý hokej a sehranost a technické dovednosti jejich hráčů v nás vzbuzovaly respekt.
Avšak naši kluci se do soupeře pustili bez jakéhokoli respektu a kbelským bylo za chvíli úzko. Ve čtvrté minutě jsme vstřelili krásný gól přesně podle schématu – prvé křídlo nahrává, levé křídlo střílí gól! Za další 2 minuty se nám povedla podobná akce a pak již akcie Sokola Kbely značně klesly.  To jsme v poločase vedli 3:0 a soupeř se zmohl jen na pár ojedinělých akcí na naší polovině. Druhý poločas jsme již díky dobré kondici našich borců excelovali a i když soupeř občas zahrozil brejkem, nic to nezměnilo na konečném výsledku 8:0 pro nás.

Za hodinu nato nás čekal ještě těžší kalibr v podobě Slavie Hradec Králové, jehož kluci na podzim vyhráli svou skupinu v základní soutěži. My začali, jako obvykle, úvodním náporem, ale neproměnili jsme, i díky jejich vynikajícímu brankáři, několik šancí a z protiútoku inkasovali. I když nás Adam skvělými zásahy několikrát podržel, tentokrát na brejk soupeře neměl. Ale tato inkasovaná branka naše borce ještě více nabudila a najednou se začalo dařit. Tedy ještě předtím jsme několika krásnými střelami atakovali branku soupeře, ale břevno a tyč zachránila soupeře před vyrovnáním. Pak ale náš tlak sílil a soupeřova obrana přestala stíhat. Do poločasu se nám podařilo vstřelit 3 góly a náš protivník se zdál být na lopatkách. Toto zdání odevzdanosti však spíš o poločase zanechalo své stopy více na našich hráčích a tak jsme do druhého poločasu nastoupili velmi laxně. Několik vydařených akcí soupeře zlikvidoval v pohodě chytající Adam, ale 8 minut před koncem jsme již inkasovali na 3:2. Naštěstí jsme zbytek zápasu zvládli a 4 minuty před koncem ještě vstřelil Filip rozdílový gól. Výsledek 4:2 je pro nás lichotivý, protože druhý poločas jsme zvládli s velkým štěstím.

            Takže máme jistotu medaile. To z jakého kovu bude se rozhodne přístí týden na hostivařském hřišti. Za soupeře nám budou hráči Slavie Praha a Pragy.

Mirek

V neděli jsme s kluky U12 hráli první 2 soutěžní zápasy v této sezóně. Na podzim jsme postoupili do finálové skupiny, tvořené sedmi nejlepšími družstvy a když jsem včera přicházel

na hřiště a viděl úroveň zrovna hrajících týmů, pomyslel jsem si, že dostaneme „klepec“. Naši kluci ovšem velmi mile překvapili a hned v úvodním zápase proti HC Hostivař nepustili soupeře prakticky k ničemu. Ovšem tak jednoduché to nebylo. Tým Hostivaře má, mimo jiných, velmi kvalitního brankáře a my mu nemohli dát gól. Prakticky prvních 10 minut to byl souboj mezi pěti našimi hráči a Hostivařským gólmanem. Pak najednou soupeř utekl a prohrávali jsme 0:1. Kluci ale nerezignovali a hráli dál svůj velmi pohledný hokej a v průběhu druhé půle vstřelili 3 branky. V poslední minutě pak Hostivařští korigovali skóre na 3:2 v náš prospěch.

            Druhý zápas proti TJ Litice byl už jen o tom, kolik vstřelíme branek. Soupeř se dost zatáhl a my museli útočit „do plných“. Byli jsme rychlejší, důslednější a prostě lepší. Výsledek 6:0 byl pro soupeře ještě dost milostivý.

            Více, než výsledky mě ale potěšila naše hra. Kluci to někdy až přehánějí s kombinací, ale tím uhoní soupeře, který neví, kam dřív skočit. Fyzicky jsme na tom také poměrně dobře, vždy na konci zápasu měli všichni ještě rezervu sil. Jediná věc, na které budeme muset hodně pracovat je střelba na bránu. Ta se nám nedaří dílem z nervozity v okamžiku střelby anebo prostě tím, že chceme míček dovést až do prázdné brány.

            Příští týden hrajeme doma s nejsilnějšími soupeři, tak uvidíme, jak to dopadne.

MIREK

O zápasech U12 v minulém týdnu jsem ani nepsal. Ono totiž nebylo moc o čem psát.
Mnichovice – Kbely B 16:0
Mnichovice – Bohemians 8:0

Nicméně dnes jsme jeli do Kbel s tím, že nás čekají těžší soupeři. My se necítili dobře.Ze včerejšího utkání starších žáků byly naše opory unavené a u některých jsem si nebyl jist, jestli mají vůbec nastoupit na hřiště. Navíc minule nás Litice potrápily, takže kluci cítili trochu více zodpovědnosti.

Mnichovice – Litice 8:3 (4:1). Žádný respekt nebyl znát. Naši hráči se pěkně rozstříleli a delší čas na hřišti strávili ti mladší, kteří se ještě potřebují více otrkat.

Mnichovice – Jičín 4:3 (0:2). Naopak uchlácholeni tím, že nám to dnes jde jsme nastoupili bez výraznějšího soustředění a najednou jsme prohrávali 0:2. A nebylo to tím, že by soupeř měl štěstí. Silou a důrazem nás výrazně
přehrával a my jen těžko nacházeli prostor, kde by dobře bránící soupeř nebyl. A najednou jsme začali být nervózní. Míček nás neposlouchal, nahrávali jsme více soupeři, než sobě, pouhé vedení balónku byla neřešitelná technická dovednost. V druhé půlce se nám hru podařilo srovnat a soupeř už také tolik nestíhal bránit naše stále běhající hráče.
Za stavu 2:2 jsem už věřil, že teď jim dáme třetí, čtvrtý a pátý gól a je po zápase. Jenomže opět naší nepochopitelnou chybou se dostal Jičín do vedení 2:3. To bylo 3 minuty před koncem. Pak ale kluci vybojovali roh a z něj se Tomík krásně trefil….

Doufejme, že ve finálové skupině bude více takovýchto zápasů, kdy skóre narůstá na obou stranách. Hráče to lépe prověří psychicky a naučí se nebát
kluků, kteří jsou o hlavu a více větší, nebo si zvyknout na to, že někdy nám soupeř může dát i gól. Každý z kluků rychle pochopí, že musí hrát na maximum.
Dnes patří velká pochvala Adamovi v bráně, který nás hodně podržel.

Za dnešek díky Důšovi, Fílovi, Tomíkovi, Vášovi, Márovi, Páťovi, Kubovi, Honzov, Kikimui a Adamovi

Mirek